Má v hlavě zmatek

Zmatek, zmatek, zmatek... Má v sobě zmatek. Neví, co je správné, neví, co je špatné. To, co za správné považuje, prý zas tak správné není a opačně. Nic nedává smysl. Proč je špatné pro někoho, na kom jí záleží, udělat, co mu na očích vidí, proč by to dělat neměla? Proč je dobře se s někým bavit a tvářit se jako přítel a za zády ho pomluvit? Proč je špatně se ptát, jakou si dáte kávu? Vždyť přece každý má rád něco jiného a je hezké udělat radost tím, že druhému dáte, co má rád. Nebo ne?


Vše je černé nebo bílé, nevidí nic mezi tím, i když se moc snaží, ale nejde to. Vnímá svět pouze ve variantách správné a špatné. Ráda by viděla o něco barevněji, ale nedaří se jí. Snaží se žít, ale v omezeném prostoru mezi černou a bílou to jde těžko. Vnímání i prožívání, vše je zmatené a omezené. Snaží se, aby všichni kolem byli spokojení. Chce pro každého, koho má kolem sebe, udělat co mu na očích vidí. Ale nikdo o to vlastně nestojí. Snaží se někam začlenit, někam patřit, ale je sama. Lidé většinou žijí v širším prostoru než ona a ona se ze svého černobílého vnímání neumí dostat. Spojení s okolím nějak nefunguje.

Každý den se snaží dostat se do širšího prostoru, k tomu ale musela omezit prožívání jakékoli věci, aktivity, pocitu ve svém životě. Omezit prožívání na minimum, aby měla šanci kromě černé a bílé vidět i jinou barvu a mohla žít v širším prostoru. Ouha, pak se jeví jako člověk, který nic neprožívá, nudí se a je věčně otrávený. O takového člověka ale nikdo nestojí.

Zase přemýšlí a dostává se na začátek. Začarovaný kruh. Má prožívat, nemá prožívat. Když dění kolem sebe prožívá, je to pouze černé nebo bílé a velmi intenzivní. To ji i okolí vyčerpává. Většinou se nesetkává s pochopením, že prožívá i úplné maličkosti a někdy to i vypadá, že se na vše příliš upíná. Taky dokáže plakat, kvůli maličkostem, stále a stále. Omezení prožívání na minimum je pro ni bezpečnější, prožívá, ale ne tak intenzivně, ne tak viditelně.

Zůstává sama se svým vnitřním bojem, nepochopená. Těžko po někom pochopení chtít může... Není to běžné vnímání reality, je to hraniční vnímání reality.... Ale co s tím?